Reklamní sdělení
Poznejte výhody balíčku služeb Premium! Aktivujte si jej na 30 dnů ZDARMA. Návod jak na to, najdete zde.
Mít své vlastní webové stránky nebylo nikdy jednodušší. S PageRide je můžete mít i Vy. Založte si je ještě dnes.

V posledních dnech se znovu rozvířila debata kolem drezúry zvířat. Vyvolal ji zřejmě plánovaný zákaz výcviku volně žijících druhů zvířat v Nizozemsku. Protože mě v této věci kontaktovala i média, rozhodla jsem se zveřejnit svůj názor a své poznatky i zde. Cirkusová drezúra, tedy výcvik zvířat pro práci v manéži, má u nás staletou tradici. Ne vždy se prováděla právě šetrným způsobem a ne v každém cirkuse měla zvířata právě optimální podmínky. Ovšem vývoj neminul ani cvičitelskou práci a dnešní stav se nedá třeba s předválečným vůbec srovnat. Cirkusy odedávna používají k práci v manéži jednak běžně dostupné domestikované druhy zvířat, tedy psy, koně, kozy, lamy či velbloudy (viděla jsem i čuníky, osla, drůbež a krávu), jednak pak relativně dostupné jedince druhů volně žijících (velké kočkovité šelmy, medvědy hnědé, slony, zebry, opice, lidoopy). Jako zvláštnost jsem viděla cvičit v manéži i fretku, medvědy lední, populárního hrocha Davídka, pumu a dikobrazy. Slavný ruský drezér a zakladatel tzv. mírné drezúry Vladimír Durov pracoval i s divokými krysami a potkany a dalšími zvířaty. V Praze jednou hostoval cirkus s jedním druhem žraloků. Cvičit lze totiž velmi mnoho druhů zvířat, zejména použijeme-li mírnou drezúru, tedy cvičení za odměnu (pamlsek, pomazlení, hračku apod.).Pár slov k tomu, co je v cirkuse vnímáno kontroverzně:Malé klece. V současné době se prostory rapidně zvětšily díky platné vyhlášce MZe o ochraně cirkusových zvířat. Navíc zvířata v cirkuse pravidelně pracují - jednou denně při tréninku, jednou až dvakrát při vystoupení. Tím mají paradoxně zaručeno víc pohybu než v tradiční zoo. Je to jako pes chovaný sice v bytě, ale pravidelně venčený, oproti psu, který má sice k dispozici zahradu, ale nikdy se z ní nedostane ven."Divoká" zvířata. Dnes už dávno neplatí, že se do cirkusu dostávají zvířata z volné přírody. Třeba u lvů a u tygrů indických (bengálských) máme k dispozici již desítky generací narozených v zajetí. Dokonce i sloni už pocházejí z odchovů v lidské péči. Řada druhů se množí i v samotných cirkusech, např. právě lvi a tygři. Tím se také dostáváme k problematice domestikovaných druhů. Je třeba 50. generace v zajetí narozených lvů ještě identická se lvy z afrického buše? Přesná anatomická měření by asi rozdíly odhalila, o chování a projevech těchto šelem nemluvě. V pražské zoo odborníci zjistili, že bez pečlivě složené krmné dávky mají koně Převalského již ve třetí v zajetí narozené generaci sklon ke zjemnění stavby čelistí a zubů...Samotná drezúra. Mnoha lidem vadí zdánlivě nepřirozené chování zvířat v cirkusových číslech. Ovšem i ten nejlepší cvičitel může zvíře přimět pouze k takovému cviku, který vychází z jeho přirozeného chování. Divocí medvědi sice nebalancují na barevném míči, ale na kluzkých balvanech u řeky či na padlých kmenech stromů velmi často. Proto také vynikají při držení rovnováhy v sedu na kole a mopedu a při chůzi, resp. "tanci" na zadních nohou. Jsou velmi hraví a vynalézaví a rádi objevují nové věci. A třeba proskok hořícím kruhem, oblíbené číslo v drezúře velkých koček, zase vychází z častého chování šelem, které v přírodě při požáru stepi či lesa číhají u nízkých plamenů a chytají drobná zvířata, která prchají před ohněm. Nepřirozené jsou v čísle pouze rekvizity a to známe i z výcviku třeba pracovních psů či jezdeckých koní. Nebo jste už v lese viděli modrobíle či červenožlutě pruhovaný strom? Na jezdeckých kolbištích je takových strakatých překážek celá řada. Výcvik sám pak dává zvířeti náhradu za v přírodě nutné chování vedoucí k nalezení potravy či vody, k obraně teritoria apod. Velkým strašákem všech chovů zvířat je totiž nuda, takže k drezúře se (jen pod jiným názvem) uchylují dnes i renomované zoologické zahrady. Říká se jí třeba krmení lachtanů... A dávno se neprovádí donucovacími metodami a pod hrozbou bití, ale za odměnu. Stejně jako výcvik zvířat pro účinkování ve filmu a v televizi.Drezúrní pomůcky. Největší odpor má řada lidí k používání bičů. Cirkusový bič se jmenuje šambriéra. Je lehký, dlouhý a práská velmi hlasitě. Švihnout bolestivě jím ale téměř nelze. Slouží jako něco mezi píšťalkou a dnes tak populárním klikrem. Drezér jím zvířatům oznamuje, co mají dělat a kde, tedy třeba změnit směr pohybu, zastavit se na určitém místě, uklonit se apod. Používá se zejména u koní a dalších kopytníků. U šelem jej nahrazuje tyčka s nabodnutým soustem masa či jiným pamlskem, kterou drezér poklepává na pomůcku, dotýká se zvířete na boku či tlapě (a tím dává signál třeba ke vztyčení se na zadní, k ulehnutí či usednutí, výskoku a jiným cvikům) a po provedení cviku podá zvířeti zmíněný pamlsek. Použití pomůcek ke komunikaci je v manéži praktičtější než slovní povely. Při čísle hraje hudba, tleskají diváci, ze zákulisí je slyšet přípravu na další číslo. Hlas v tomto ruchu může zaniknout. Navíc zvířata reagující pouze na slovní povely zůstanou mimo hru i při lehké indispozici cvičitele - stačí obyčejná rýma.Stěhování cirkusu. To je asi problém nejvážnější. V Evropě nejsou, kromě Ruska, stálé cirkusy. Ty putovní vyrážejí "na štace" někdy koncem února, vracejí se v listopadu. Pro mnoho zvířat znamená provizorní ustájení zvýšené riziko onemocnění kloubů a šlach díky prostydnutí (to je nejčastější u koní a slonů, a to i přes vytápěné stáje). Některé druhy, třeba ploutvonožci (lachtani), lidoopi a další, potřebují stabilní podmínky a vysokou hygienu prostředí. Stěhovat se s nimi je komplikované až nemožné. Proto se do putovních cirkusů nehodí. A opice obecně jsou na jaře a na podzim ohroženy chřipkovými viry od diváků. Proto se ve většině zoo chovají za sklem a venku za širokými příkopy - riziko infekce se tak velmi sníží.Co říci na závěr? Chtějí-li vaše děti vidět cirkusové představení se zvířaty, dopřejte jim ho. Ať si názor udělají samy! Rozhodně se nebojte, že budou v manéži svědky utrpení bitých a jinak trápených zvířat. Tyto metody opravdu zůstaly v dávných dobách přelomu 19. a 20. století. Drezéři mají svá zvířata rádi (vím to, dost jich znám osobně) a chtějí vám s nimi prostě udělat radost. Neodsuzujte je, dokud jejich práci nepoznáte!