Reklamní sdělení
Tvorba webových stránekhttps://blog.pageride.comPoznejte výhody balíčku služeb Premium! Aktivujte si jej na 30 dnů ZDARMA.
Měj své vlastní webové stránky!https://www.pageride.comMít své vlastní webové stránky nebylo nikdy jednodušší. S PageRide je můžete mít i Vy.
E-shop snadno & rychlehttps://www.pageride.comSystém PageRide nabízí moderní e-shop s podporou on-line plateb.

Dnes se na mě obrátila paní, která navštívila univerzitní botanickou zahradu v Praze. V prostorách skleníků jsou tu umístěni velcí papoušci, kteří měli v životě smůlu. Pořídili si je lidé, kteří jim nerozuměli, neuměli se o ně postarat a časem se jich prostě elegantně zbavili. Dnes žijí tito ptáci v odborné péči zkušených chovatelů, ale už nikdy nebudou zcela normální a většina z nich může mít drobné vady krásy. Paní se zdálo, že jsou tito ptáci týraní. Pravdu neměla a já dále vysvětlím, proč.Velcí papoušci patří mezi nejinteligentnější živočichy. Psa hravě "strčí do kapsy", srovnávat se mohou s velkými lidoopy, s delfíny či třeba s tříletými dětmi. Podobně jsou na tom z ptáků ještě krkavci a vrány. Je tedy pochopitelné, že takto vyvinutí tvorové potřebují náležitou péči a zacházení. V přírodě není papoušek nikdy sám. Jedinou výjimkou je podivný novozélandský papoušek soví, kakapo, ale ten se v chovech nevyskytuje, čili o něm mluvit nebudu. Papoušci žijí v párech (celoživotních), které se sdružují do hejn. V těchto hejnech vládne u řady druhů párová hierarchie, tedy některé páry mají v hejnu vyšší postavení, než jiné - asi jako v lidské společnosti na malém městě. Samice získává postavení svého druha, nikoli opačně. Ptáci se společně vydávají za potravou, za vodou, hrají si a upozorňují se na predátory. Vyvedená mláďata se stávají součástí hejna a hledají si tu partnery. V domácím chovu nahrazuje partnera majitel papouška a hejno celá jeho rodina včetně ostatních domácích zvířat. Proto není možné pořídit si krotkého uměle dokrmeného papouška a trávit většinu dne mimo domov. Tři hodiny o samotě jsou maximum, raději méně! Jinak je nutné mít papoušky alespoň dva. Nemusejí patřit ke stejnému druhu! Partnerem žaka může být andulka. Ale ani tak nemohou být většinu dne ponecháni sami sobě. Inteligentní pták potřebuje podněty. Potřebuje si hrát, učit se nové věci, účastnit se domácího dění, pozorovat život kolem sebe a být aspoň občas centrem pozornosti. Jinak trpí. Na rozdíl od psa či jiného savce nudící se a trpící papoušci často propadají sebepoškozování a škubou si pera. Dohola. Opeřená zůstane pouze hlava a krk, kam si pták nedosáhne, a dlouhá pera v křídlech a na ocase (která si pták nevytrhá, ale někdy překouše v půli). Škubáním reaguje papoušek i na stres okolo sebe - změna ve složení rodiny, stěhování, ztráta partnera apod., někdy se příčina dlouho nedaří zjistit. Kromě likvidace vlastního peří se uchyluje pták i k ničení vybavení své klece, domácnosti (má-li volný pohyb), k útokům na lidi a bolestivému kousání a k ohlušujícímu křiku. Nejlépe při rozednění, tedy tak v půl páté ráno. Tím vším volá o pomoc, ale lidé mu často nerozumějí. Převýchova je obtížná a laik ji nezvládne. V této fázi se tedy obtížného opeřence zbaví. Odborníkům se dostane do rukou neurotický agresívní jedinec rozkousávající vše v dosahu, oškubaný do krve a napadající každého člověka i ptáka. Síla zobáku arů, kakaduů a dalších větších papoušků je obrovská a zranění tímto nástrojem způsobené se hojí velmi dlouho. Ara či kakadu palmový může ukousnout konec prstu. Bílí kakaduové mohou být navíc agresívní k jiným papouškům. Těžce je zraňují či dokonce zabíjejí. Často ani dlouhodobá převýchova nevede k cíli a tito ptáci musejí žít jednotlivě v klecích, kontakt s ostatními papoušky mají pouze přes mříž či sklo.Léčení zanedbaného a zkaženého papouška trvá měsíce, i roky. Kvalitní potrava a vitamíny mu dodají potřebný základ. Důležité je zaměstnání a podněty. Musí mít možnost komunikovat s jinými ptáky (papoušky) - aspoň se s nimi vidět a slyšet. Potřebuje stabilní zázemí ve "svém" člověku, který mu bude rozumět, bude se mu věnovat, nebude se ho bát a bude trpělivě odvádět jeho pozornost od neurotického ničení věcí i vlastního těla. Často je vhodné, když je tento člověk opačného pohlaví než papoušek - kontakt se navazuje snáz. Agresívní a ničitelské projevy odezní obvykle po několika měsících, někdy ale částečně přetrvávají po zbytek papouškova života. Mám v péči alexandra velkého, který rozkouše jakékoli rovné dřevo. Větví si nevšímá, ale trámy, prkna a nábytek likviduje během hodin. Přitom už 5. rok žije ve skupině jiných papoušků, kde má partnerku, a jinak se chová normálně a spokojeně. Nejrychleji odezní zvyk krátit si čas ohlušujícím křikem. Společnost jiných ptáků už nenutí papouška, aby se takto dovolával pozornosti. Ovšem otrhané peří bývá problém. Ptáci brzy zjistí, že nově dorůstající pera jsou bohatě prokrvená a tudíž "dobrá", a škubou se dál a dál. Aspoň třeba na břiše či na křídlech na předloktí. Tedy tam, kam si snadno dosáhnou. Vyvine se podobný zlozvyk, jako je okusování nehtů u dětí. Nasazovat papouškovi ochranný límec je příliš drastické opatření, zbývá tedy krmit co nejpestřejší stravou a ptáka často něčím zajímavým zaměstnávat. Je to ale běh na dlouhou trať, někdy i na roky.Na závěr se musím zmínit i o tom, že mezi odloženými a problémovými papoušky jsou i ptáci viditelně handicapovaní tělesně. Pokud si totiž laik koupí od nezodpovědného chovatele mládě ještě nesamostatné s tím, že si ho dokrmí už sám (ponoukán řečmi o tom, že se tak papoušek lépe ochočí), náročný úkol nemusí zvládnout. Výsledkem pak je pták s křivicí a deformovanými dlouhými kostmi, s následky zlomenin, defekty zobáku či křivými prsty na nohou. I takového "mrzáčka" se pak majitel rád zbaví a nechtěný papoušek se ocitá v útulku. Když se k tomu přidá škubání peří, výsledek je žalostný.Zpět k papouškům v botanické. Právě oni všichni mají za sebou podobné osudy. Na rozdíl od psů už není možné dávat je dál. Ptáci si nesou následky trápení a stresu celý život a důvěru k lidem získávají znovu jen těžko. Žijí velmi dlouho - 40 let a víc, a jejich paměť je obdivuhodná. Prostředí, kde se jakžtakž vyléčí z prožitých útrap, lidé, na něž si zvyknou - to vše už nechtějí měnit, stane se to pro ně jistotou. Zůstávají ale drobně postižení a nemohou žít tak, jak žijí papoušci, kteří vyrostli v dobrých podmínkách u láskyplných majitelů. Buďme k nim proto shovívaví. Naslouchejme vysvětlení odborníků a pečlivě zvažujme, zda právě o velkého papouška obohatit svou domácnost! A nejen o velkého - i osamělá andulka trpí, jen to nedává najevo tak výrazně a tolik obtěžujícím způsobem.